Zprávy památkové péče LXXVIII, 2018, č. 3, s. 187–202.
Studie vznikla jako součást projektu Hledání provenience movitých kulturních statků zestátněných v roce 1945 občanům německé národnosti v severočeském regionu, jenž byl realizován v letech 2016-2019 s podporou Ministerstva kultury ČR v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II); reg. č.: DG16P02R004.
Text se věnuje institucím a osobnostem, které se na území Československa podílely na záchraně uměleckých děl a dalších cenných kulturních artefaktů ohrožených situací po konci 2. světové války. V souladu se zaměřením projektu se soustřeďuje zejména na dění v severních a severozápadních Čechách.
Fontes Nissae XIX, 2018, č. 1, s. 22–45.
Studie vznikla jako součást projektu Hledání provenience movitých kulturních statků zestátněných v roce 1945 občanům německé národnosti v severočeském regionu, jenž byl realizován v letech 2016-2019 s podporou Ministerstva kultury ČR v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II); reg. č.: DG16P02R004.
Text se zabývá procesem zajištění movitého majetku na Liberecku na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Zaměřuje se zejména na činnost tří osobností - představitele Státního památkového úřadu Jaroslava Dědiny, reprezentanta té samé instituce a pozdějšího ředitele Severočeského muzea Vlastimila Vintera a představitele Národní kulturní komise Josefa Scheybala. Diskutován je rovněž právní rámec, který stanovoval nakládání s konfiskovanými předměty a kompetenční spory a nejasnosti, které vznikaly z důvodů jeho neexistence v prvních poválečných měsících.